Veškerý text týkající se DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU byl čerpán ze stránek MŮJ PES A VETCENTRUM !!

(http://vetcentrum.cz/stodulky/dkk/181/dysplazie-kycelniho-kloubu-dkk) a

(http://www.muj-pes.cz/zdravi-a-nemoci/dysplazie-282.html)

LEPENÍ UŠÍ

JAK LEPIT UŠI:

V nynější době v ČR má mít Dobrman nekupírované ucho, které má být dobře nasazeno a má přiléhat ke tvářím. Někteří Dobrmani mají těžší uši a nemají s tímto problémem celý život problém, ale je spoustu jedinců, kteří potřebují s vývojem uší pomoci a musíme uši podlepit. Zakládající chovatel plemene Dobrman Friedrich Louise Dobermann a dalších 100 let generace vývoje tohoto plemena kupírovali uši, tudíž se vyskytují problémy s odstávání uší, zvedáním, sklápěním atd.

Od 2. měsíce vývoje štěňěte mají štěněčí uši tendenci různě stavět, zvedat, skládat atd. Měli bychom se především vyvarovat hlazení uší, různého skládání či jiné deformace, která by mohla vést k douhodobému lepení uší či trvalé deformaci uší.

K podlepení uší potřebujeme lepící pásku, nejlépe zdravotnickou a líh. Nejdříve očistíme uši od veškerých nečistot a vysušíme do sucha. Uši podlepuje na "babičku" to znamená, že je k sobě slepíme pod bradou. Odhadneme či si orientačně změříme délku pásky (záleží na velikosti zvířete) a bude za potřebý delší a kratší pás. První pás ten delší nalepíme na vnitřní stranu uší, tak aby páska začínala pod lomem uší a byla vedena pod bradou do druhého ucha ke začátku lomu druhého ucha (musíme mezi bradu a pásku strčit jeden prst, aby zase páska neškrtila psa). Druhý pás je veden vně ucha, cca 1cm přetažen přes špičku ucha, přilepen k vnitřnímu pásu a musí končit opět tak cca 1cm přes špičku druhého ucha. Pokud bychom si všimli, že pes skládá uši i podélně, tak v místě kde ucho skládá z vnitřní strany ucha podlepíme v místě skladu.

Necháme uši zalepené 2-5 dní (záleží na počasí, v horkém počasí pásku odhadově po 2 dnech měnit). Vždy musíme kontrolovat v intervalích jestli se uši nezapařují (hlavně v horkém počasí !!!) Uši po určitém intervalu rozlepíme, uši vyčístíme, navlhčíme a vysušíme. Necháme je nějakou chvíli vyvětrat a znovu podlepíme.

Podlepování uší provádíme tak dlouho, dokud nebudou přiléhat k tvářím, budou držet stejný tvar a nebudou se skládat, zvedat či jinak formovat.

NÁZORNÝ POSTUP POMOCÍ FOTOGRAFIÍ - V PŘÍPRAVĚ !!

DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU

VYŠETŘENÍ DKK A DLK DOBRMANŮ (CZ). Vyšetření DKK je  pro Dobrmana v ČR povinné a je to jedna z podmínek uchovnění. Jediným vyhodnocovatelem v ČR pro plemeno Dobrman je MVDr. Jaromír Ekr.

ADRESA: MVDr. Jaromír Ekr, Pražská 94/53, 500 04 Hradec Králové 4 - Kukleny, tel: +420491114180, +420495533261, mobil: +420605346317, email: ordinace@vetklinika. cz a WWW: www.vetklinika.cz

DYSPLAZLIE KYČELNÍHO KLOUBU:

Dysplazie kyčelních kloubů, stejně jako dysplazie loketních kloubů, je dedičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženy psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí. 

Dysplazie loketního kloubu
Dysplazie loketního kloubu - DLK - je souhrnné označení několika nemocí vedoucích k poruchám souběžnosti kloubních ploch pažní, vřetenní a loketní kosti, častěji označováno jako artróza loketního kloubu.

Mezi formy DLK řadíme nestejnoměrný růst předloketních kostí, ulomení korunkového výběžku na vnitřní straně loketní kosti, nespojení háčkového výběžku s loketní kostí a osteochondróza vnitřního kondylu pažní kosti. Jednotlivá onemocnění se mohou vyskytovat samostatně nebo může dojít i k jejich kombinaci.

Onemocněním trpí hlavně velká a obří plemena, avšak u jiných plemen tuto nemoc, stejně jako DKK nelze vyloučit. 

Dysplazie kyčelního kloubu
Dysplazie kyčelního kloubu - označovaná také jako DKK - je bolestivé onemocnění, kdy dochází k oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa. 
Na vzniku dysplazie se dědivost podílí mezi 20 % až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek vytvářejí vnější vlivy, a to zejména výživou a tendencí k rychlému růstu.
Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku. 

Dědičné a vnější faktory působící na dysplazii
Polygenní dědičnost :

Termín, který se používá, když u dysplazie kyčelního kloubu jde o dědičně podmíněný znak, na jehož stupni se podílí celá řada genů. 

Pravděpodobnost, že se u štěňat projeví dysplazie, je u každého štěněte jiná. Především záleží na rodičích jestli měli dysplazii nebo ne.
Dva negativní jedinci - v průměru 26% (16 - 43 %) pravděpodobnost, že potomek bude mít dysplazii.
Jeden pozitivní, druhý negativní - v průměru 48 % (25 - 62 %) pravděpodobnost
Oba pozitivní rodiče - v průměru 77 % (46 - 93 %) pravděpodobnost

Vnější faktory:
Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava. 
Pohyb - nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat po betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink. 
Strava - nekvalitní strava nevhodná pro štěňata je nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie. Často obsahu nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.

Výskyt dysplazie také ovlivňuje výška a váha psa. Riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50x vyšší a u velkých plemen 20x vyšší než u malých a středních plemen. 
U psů s nadváhou jsou nadměrně zatěžovány kloubu, což do jisté míry vede také ke vzniku DKK a DKL.

Funkce kloubů
Kyčelní a loketní klouby mají v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - nosnou (jako nosič těla) a pohybovou (umožňující pohyb). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný.
Hrudní končetiny jsou zaúhlené o něco méně (úhel mezi kostmi je cca 180 stupňů), protože plní hlavně nosnou funkci. Nesou podle plemene 60 - 80 % tělesné hmotnosti. Pánevní končetiny plní hlavně pohybovou funkci a nesou tedy mezi 20 - 40 % hmotnosti.
"Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou  nepoměrně vyšší  než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete," popisuje MVDr. Pavla Hyclová.

Příznaky onemocnění
Příznaky onemocnění dysplazií jsou velmi pestré. Avšak dysplazií může trpět i pes, který se žádnými klinickými příznaky neprojevuje. 
Uvádí se, že jen okolo 25 % psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky, avšak i když zpozorujete u vašeho psa nějaký z příznaků, nemusí se hned jednat o dysplazii, může to být jiné onemocnění. Pokud si však nejste jistí a pes některý z příznaků vykazuje, bude lepší se psem zajet k veterináři. 

Nejčastější příznaky u DKK (velmi podobné jsou i u DLK):

kulhání,
obtížné vstávání,
potíže při chůzi do schodů,
současné odrážení se oběmi pánevními končetinami,
potíže při prvních krocích, 
rychlá únava,
nechuť k pohybu a ke hře,
neochota skákat,
potíže po těžší zátěži.

Posouzení - jak veterinář zjistí dysplazii

Objektivní posouzení dysplazie lze provést je rentgenologickým vyšetřením, proto vždy, když máte podezření na dysplazii u svého psa, musíte k veterináři se psem přijít.
Veterinář bude chtít nejdříve vidět, jak váš pes chodí, běhá, vstává. Bude pohybovat nohama aby posoudil jaká je maximální možnost pohybu a bolestivost při některých pozicích.
Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1.roku.
Posouzení ve věku 4. - 11. měsíce není možná, protože u cca 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu nebo k lepšímu. 
Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího vzrůstu. 
Protože rentgeny většinou provádí veterinář ve specializované vaničce a klouby psa jsou pro správné zhotovení rentgenů (především kyčelních kloubů) nepřirozeně nataženy a vytočeny, je nutná sedace psa. 
Na snímku se hodnotí tvar hlavice, její hloubka, symetrie kloubní štěrbiny, degenerativní změny a Norberg-Olssonův úhel.

Pro jednotné posouzení rentgenových snímků byla zavedena centrální místa pro vyhodnocení DKK a DLK, která vyhodnocují snímky podle jednotlivých kriterií.

Podle FCI se hodnotí DKK takto:

Léčba a operace:

Existuje několik metod léčby, které mohou ulevit psovi od bolestí a vrátit mu pohyb. Veterinář stanovuje léčbu podle věku psa, závažnosti stavu a finančních možnostech majitele. 

Léčba:
Nejprve by pes měl zhubnout, pokud je to potřeba. Dalšími možnostmi je ulevit psovi od bolesti protizánětlivými léky a přizpůsobit zátěž zdravotnímu stavu - pohyb ale musí být pravidelný. Nejlepší formou pohybu pro takové psy je plavání, které udržuje svaly v kondici, a nezatěžuje nemocný kloub psa.
Obvykle pes s protizánětlivými léky musí brát i léky na podporu růstu kloubů a chrupavek. 
Léky pes musí brát přesně podle pokynů lékaře a vždy ve stejnou dobu.

Pokud tato léčba selže, nebo je již na takovou léčbu pozdě, v úvahu přichází operativní způsob léčby. Existuje několik druhů operací, přičemž každá z nich je šitá přímo na určitý problém.